V úterý večer 27. září 2011 se konala v klubovně naše první čajovna. Čajového dýchánku se zúčastnily Veverky, Pišťuchy a vedoucí.

Sešly jsme se v půl šesté. Každá si přinesla polštářek, čaj a některé s sebou vzaly i něco na zub.V klubovně bylo prvně třeba navodit patřičnou atmosféru. Zatemnily jsme okna, zapálily vonné tyčinky a svíčky, pustily si hudbu a posedaly si na polštářky, které jsme si přinesly z domova. Jen jsme se uvelebily už nám Knoflík přednesla dnešní nabídku čajů. Mohli jsme si vybrat ze tří: Borůvky se smetanou, Borůvky a vanilka a Zelený čaj.

A tak jsme upíjeli čaje z hrnečků, přikusovaly k tomu sušenky (škoda že jich nebylo víc), povídaly si a hrály různé slovní hry.

Na závěr čajovny nám Knoflík nabídla skvost mezi čaji: Maté IQ. Chutnal opravdu skvěle a dokonce jsme v něm mohly pozorovat i modré kvítky. Po dopití tohoto čaje nám zbývalo jen uklidit, dát si pokřiky a plné dojmů opustit naši klubovnu.

Musím říci, že se čajovna moc vydařila a určitě se budeme těšit na další.

Bety 

V sobotu 24.září 2011 jsme se sešly na autobusovém nádraží. Bylo nás dvacet, chyběly jen Bety a Nemo. Byl velmi krásný podzimní den. Tady je výprava očima světlušky Sýkorky, zapsaná přesně, jak ji diktovala:

Když jsme odjely autobusem, šly jsme hledat v lese vojenský bunkr. Sestupovaly jsme kamenitou cestou a bály jsme se, že se vrátíme zpátky do Kašperek, tak jsme šly nahoru a Vrabčáček našla ten bunkr, i když byl velmi dobře schovaný. Když jsme k němu přišly, vyprávěla nám hlavní vedoucí Knoflík o bunkru, a co tam dělali ty vojáci. Pak jsme šly dál a ona nám zatím vyprávěla, že jeho chodby můžou vést i pod námi a taky, že ňáký jsou hrozně dlouhé a nikdy k nim neudělali mapy.

Na Pustém Hrádku jsme se seřadily a zazpívaly si skautskou hymnu a Knoflík dvěma skautkám dala Tři orlí pera. Odtamtud byl krásný výhled na Kašperk a všechny družiny se před ním nechaly vyfotit. Pak jsme šly hledat místo, kde bysme si mohly uvařit polévku a furt jsme sestupovaly těžkými cestami a nakonec jsme přišly až k tomu Kašperku a tak jsme se rozhodly, že se podíváme dovnitř. Okolo se pásly ovce, a protože tam skoro už žádnou trávu neměly, podávaly jim skautky trávu skrz plot a ovce prostrkovaly hlavy skrz plot. A byl tam i padací most! Pak, když jsme byly uvnitř (na nádvoří), byly tam různé obchody a bylo tam moc lidí. Tak jsme se rozhodly, že si polévku uvaříme pod Kašperkem. Ňáký pán nám tam dal dobrou čokoládu a dokonce poznal, kdo tam byl vedoucí.

Pak jsme šly zpátky do Kašperek a přitom jsme lízaly nanuky, co nám tam dala Knoflík. Cestou jsme se zastavily u koní, co se tam někde pásli a hladily jsme si je. Jedna skautka tam šáhla na elektrický drát a ty koně se strašně lekli a utekli opodál. Nakonec jsme došly k autobusové zastávce, ale protože jsme tam chvíli čekaly, tak jsme se vyfotily před Kohoutím křížem, koukaly na kašnu, co vystřikovala vodu, a zahrály jsme si městečko Palermo. Zatím přijel autobus a odjely jsme domů.

Sýkorka (8 let)      

Společné foto před Kohoutím křížem (Kohoutí kříž se k nám bohužel už nevešel :-) 

Culík a Kuki dostaly na vrcholu Pustého hrádku nášivky a dekrety za splnění zkoušky Tří orlích per

    Jako každý rok, tak i letos se náš oddíl Rolničky, společně s oddílem kluků Červánek vydal sbírat kameny.  Kámen sbíráme jako poděkování  na pozemku pana Nahodila, který nám každý rok půjčí louku na letní skautský tábor a zdarma nám schovává podsady ke stanům. Tak se mu chceme odvděčit.
    Vyjeli jsme ráno 17.9.2011 a po příjezdu na místo jsme se rozdělili na dvě skupiny. Na holky a kluky. Nám Rolničkám pomáhali ještě Bob a pan Heider. Holky posbíraly kameny na dvou loukách a protože se jim to zdálo málo, šly pomoct klukům. :-)  Když byla práce hotova rozdělali jsme oheň, opékali si buřty a povídali si. Ke konci jsme si zahráli hru městečko Palermo a pimpilimpampam.
Počasí se nám vydařilo a pro všechny to byla zábava.

 Jízdenka

 Náš dívčí oddíl Rolniček už podruhé společně s chlapeckým oddílem Červánek tábořil na lukách Mergartu poblíž Borových Lad. Letos se tábora zúčastnilo 30 skautů a skautek, kdy nejmladším Tomíkovi a Srdíčku bylo teprve šest let a společně s dalšími statečnými, světluškou Vrabčáčkem a vlčetem Žirafou, se chystají v září do první třídy. (O rok starší Tomíkův bratr Jenda, už zkušený prvňáček, si při vzpomínce na učení posteskl: „Škoda, že není žádná skautská škola. Tam bych chodil hned…“ Nás vedoucí takový nápad nejen rozesmál, ale i velice potěšil. Jednou…možná…)

Během dvou dnů na jinak tiché louce skryté uprostřed hlubokých šumavských hvozdů vyrostlo hned 16 podsad, 2 týpí,  velká jídelna s kuchyní,vojenský stan sloužící jako sklad materiálu a nakonec i obydlí vedoucích, a mnoho dalších důležitých staveb aj. Velký dík za to všechno patří také všem rodičům, kteří nám přijeli v pátek a v sobotu se stavbou pomoci.

Letos se o tábor staralo hned 9 vedoucích. Hlavní vedoucí a zároveň i zdravotník byla Knoflík Vaverová, o děti a dobrou náladu pečovaly společně Kecka (Veronika Spieglová), Pírko (Jana Vaverová), Píďa (Martina Hlavová) a Verča Sladovníková, ke kterým se druhý týden přidala i Majda Bednaříková. Hladové žaludky a technické zázemí měli na starost Bob (Jiří Vavera) a Balů (Jaroslav Koubek). (A jako obvykle, když vaří Balů a Bob, se zlatým hřebem programu staly obědy – meruňkové knedlíky, lívance, cmunda po kaplicku, špekové knedlíky, holandské řízky,langoše a další laskominy.) Důležitou roli hlavního zásobovače, zpravodaje i zkušeného rádce pak zastával Ran Pulkrábek.

Tématem letošní celotáborové hry byli indiáni, a proto se do boje proti bílým vojákům pustily hned čtyři statečné indiánské kmeny - Čerokí, Čejeni, Siouxové a Absarokové. Všichni mladí válečníci bojovali jako skuteční medvědi grizzly statečně a s nadšením sobě vlastním po celých 14 dní. Ti nejmladší z nich si takto vybojovali skautské šátky, světluškovské a vlčácké sliby, ti starší při slavnostním ohni složili svůj skautský slib do rukou svých vůdců a čtyři odvážní bojovníci – Kuki, Culík, Myšák a Veverčák - si vysloužili za svoji odvahu při plnění podmínek tichosti, hladu a samoty tři orlí pera. Vítězný řev bájného grizzlyho Matóa pak v pátek 29.7. ukončil i celý tábor.Tak zase za rok… J

                                                                                                                               Knoflík